Vypadá to, že aby v Česku více pršelo, je třeba více procházek s panem Kolečkem. V sobotu odpoledne 23.června, kdy jsme se potkali na konečné tramvají Divoká Šárka, se obloha zatáhla a nastal jev, kterému jsme v poslední době skoro odvykli. Dětem ale déšť samozřejmě nevadil a Divoké Šárce už vůbec ne.
Za tři hodinky jsme – někteří s kočárky – prošli asi tak sedmikilometrový okruh (děti naběhaly kilometrů samozřejmě mnohem víc). Vysvětlili jsme si, že název Šárka pochází ze staroslověnského slova „šarý“ neboli šerý, protože už naši prapředci vnímali stinný a poněkud tajemný charakter Šárky. Ani tak se děti nebály dřevěných soch čertů, které jsme objevili u starého mlýna. Ukázali jsme si také Kozákovu skálu, kde měli první Pražané v 8.století svůj „obecní úřad“. Kdesi ve stráních nad námi jsme tušili protiletadlový kryt, který v Šárce vybudovali nacisté během 2.světové války. Ve starém hostinci pod skálou, z níž údajně skočila Šárka stižená výčitky svědomí ze zrady Ctirada, jsme se zastavili na limonádu. Svorně jsme pak přemýšleli, proč je zdejší obsluha tak nerudná, když pracuje a žije v tak krásném prostředí. 🙂
Pan Kolečko nechal v závěru procházky dětem sladkou odměnu za vzornou výletnickou disciplínu – jako obvykle ji ale musely v přírodě najít samy.
Výprava byla oproti první podzimní o poznání komornější, zato dorazili výletníci i z dalekého Chodova či Vršovic. 🙂
Tak zase po prázdninách!
